Proč pro nás láska musí být důležitá po celý život?

Protože chceme být po celý život šťastní. Protože chceme mít po celý život po svém boku někoho, kdo nám bude dávat najevo, že nás má rád, že nás miluje. Protože chceme mít po celý život radost ze života. Pocit, že život má smysl. 

Když někoho máme rádi, milujeme a on nás, hravě překonáváme jakékoliv překážky. Nic pro nás není problém. Je nám krásně na duši. Máme pořád dobrou náladu a okolí to na nás vidí. Záříme. Jsme shovívavější, věci řešíme s nadhledem. Jsme trpěliví, optimističtí, silní a život vidíme v jiných barvách. Chováme se tak, jak jinak nedokážeme. Máme pocit, že se máme o koho opřít. Že máme někoho, komu můžeme věřit, s kým si rozumíme, na koho se můžeme spolehnout. Vzájemně se podporujeme a dodáváme si odvahu a sebevědomí. Prostě si vzájemně dáváme to, co v danou chvíli potřebujeme k tomu, abychom byli spolu šťastní. Ve chvíli, kdy s tím jeden nebo druhý přestane, láska se ze vztahu začne vytrácet.

Co je tedy láska? Láska je o tom, jak se k sobě vzájemně chováme, co si říkáme, jak spolu jednáme. Do toho samozřejmě patří i sexuální oblast. Ale láska má vliv i na tu praktickou část života. Když jsme šťastní, každý problém má své řešení. Každý problém je společným problémem. Ne jednoho nebo druhého. Když se láska vytratí, nejednou jsme na spoustu věcí sami. Začíná váznout komunikace, chováme se a jednáme spolu jinak. Tehdy začínáme mít pocit, že toho druhého nepotřebujeme. A vztah udržujeme z nezbytnosti, nutnosti, strachu atd. V některých případech se z lásky vyklube nenávist. 

Pokud hledáte někoho, kdo vás bude milovat a budete s ním šťastní, tak ten druhý je na tom úplně stejně. Oba hledáte to samé. Ale aspoň jeden z vás jí musí skutečně umět dát. A jestli máte strach, že budete dávat a nic nebudete dostávat, tak si položte jednoduchou otázku. Když se chováte tak, že je s vámi někdo šťastný, vážně si myslíte, že nebude chtít, abyste byli taky? V každém vztahu je někdo tzv.tahoun a ten druhý se veze. A když tahoun přestane dávat a vůbec si to neuvědomí, ten druhý s tím přestane taky. Když budete umět lásku dávat dostatečně dlouho, ten druhý se to od vás naučí a bude vám jí schopen dávat pořád. Všechno v životě se musíme od někoho naučit a když nemáme od koho, chováme se jen tak, jak jsme viděli doma. A jak je vidět na dnešních vztazích, umíme toho opravdu málo. Proto vztahy nefungují, proto se láska ze vztahů vytrácí. 

Pokud chcete, aby se láska do vašeho vztahu vrátila, musíte se naučit znovu chovat tak, jako na začátku a díky tomu se partner taky začne chovat, jako na začátku vztahu. Všechno se můžete naučit. Je potřeba si znovu uvědomit, o co vám ve vztahu jde a co chcete. Bez toho, že byste se museli do něčeho nutit, že byste zapomínali nebo nevěděli, jak se chovat. Všechno se dá naučit tak, aby to pro vás bylo přirozené a normální, automatické. 

A teď taková ta praktická část. Naučte se, jak dávat tomu druhé najevo, že vám na něm záleží, že ho máte rádi. Myslíte si, že to umíte a děláte? Tak proč ten druhý ten pocit nemá? Proč vám vaše chování neoplácí? Proč nejste oba ve vztahu šťastní nebo aspoň spokojeni? Každý máme své limity, které si neuvědomuje. Takže má pocit, že dává maximum, že více už nejde. Ale, to je jen jeho pocit. 

Uvědomte si jednu věc. To, že vy si myslíte, že více už dávat najevo, jak vám na tom druhém záleží, jak ho máte rádi nemůžete, je váš pocit. Ten druhý si myslí, že toho můžete dělat mnohem více. Každý máme své limity a čím dále je posuneme, tím lépe. A čím přirozenější pro nás určité chování bude po celý život, o to šťastnější v životě budete. Spokojení a šťastní lidé chtějí dělat spokojenými a šťastnými lidi okolo sebe. Nespokojeným lidem nezáleží na tom, jestli jsou ostatní spokojeni. Stávají se totiž sobečtí a chtějí, aby byli hlavně oni spokojeni nebo šťastní. Pokud tomu druhému průběžně dáváte najevo, že ho máte rádi, nikdy nemůže mít jiný pocit. Přestaňte na určitou dobu a začne pochybovat. Čím déle, tím silnější pochybnosti partner bude mít.