Chování a komunikace

Místo toho, aby jsme dokázali v určitých situacích zachovat klid, zachovali si nadhled, a chovali se tak, abychom byli se sebou spokojeni, tak se v nás ozve strach, obavy a nepříjemné pocity. Tyto pocity nás automaticky nutí chovat se a dělat to, co nechceme. Musíme si uvědomit, že pocity ovládají naše tělo, myšlení a chování. Proto jsme na sebe naštvaní. Jelikož, i když chceme a víme, jak se máme chovat, zachováme se nakonec stejně, jako jindy. Způsobem, se kterým nejsme spokojeni. 

Nedokážeme říci, že jsme nespokojeni s produktem, službami, odvedenou prací, s chováním určitého člověka. Nedokážeme říci, že práce je špatně odvedená a že jí nezaplatíme. Že něco chceme předělat, protože domluva byla jiná atd. Je nám nepříjemné říci, že výsledek neodpovídá tomu, co jsme očekávali. Nedokážeme říci ne, když nám někdo nabízí něco, co nechceme, nepotřebujeme. Nedokážeme slušně, ale rozhodně odmítnout nabízenou věc, neumíme říci ne, nechci a zavěsit. A když odvahu najdeme, působíme nejistě, nepřirozeně. Je na nás vidět, v našem hlase je slyšet, jak moc si nevěříme. Můžeme si dovolit cokoliv, ale záleží na tom, jak se přitom chováme. Potřebujeme působit, jako lidé, kteří vědí, co chtějí. Ale přitom být v klidu. Nemusíme se chovat, jako kromaňonci, abychom dosáhli toho, co chceme.

V restauraci nedokážeme říci, že jídlo je studené, že chceme jiné, chceme ho ohřát. Máme strach z konfliktu, ostudy, tak si prostě některé věci necháme líbit. A potom nás naše chování štve. Vždy záleží na tom, jak se naučíme chovat. Můžeme se chovat způsobem, že z nás personál bude mít nepříjemný pocit nebo způsobem, kdy bez problémů uznají svou chybu, omluví se a chybu napraví. Všechno se dá naučit.

Máme strach nebo obavy, když máme mluvit s autoritou, nadřízeným. Nedokážeme být v klidu a pohodě. Nervozita, to, jak si nevěříme je na nás vidět. Nedokážeme se uvolnit a jsme napjatí nebo ve stresu. Někteří lidé díky tomu mají pocit určité nadřazenosti nebo pocit, že si k nám můžou dovolit mnohem více, než k ostatním. Někdy svou nervozitu dokážeme skrýt, ale dobrý pocit ze sebe nemáme. 

Máme obavy, jestli můžeme určité věci někomu říci, jestli se můžeme k někomu určitým způsobem chovat, protože se obáváme možných důsledků. Obáváme se reakce toho druhého, jak se zachová, co udělá. Máme obavy z toho, aby to pro nás nemělo nevratné důsledky. Třeba přijít o práci, když se ozveme. Že s námi někdo nebude nebo přestane mluvit. Že se na nás někdo naštve. Případně se bojíme fyzického konfliktu atd. I to jsou důvody, proč si nedovolíme chovat se určitým způsobem nebo, proč nedokážeme říci, co chceme. Pomůžu vám chovat se a komunikovat s lidmi tak, abyste neměli obavy. Budete se umět chovat a komunikovat tak, aby druzí k negativním reakcím neměli důvod. Aby je to v podstatě, ani nenapadlo, že by se měli takhle zachovat, že by měli takhle zareagovat. A věřte, že to jde. Jen se to musíte naučit.  

Jak se v určitých situacích chcete umět chovat? Jak chcete umět s určitými lidmi komunikovat? A budete potom se sebou spokojenější? Budete si sami sebe více vážit za to, když se dokážete jinak chovat? Budete mít ze sebe radost? Naučím vás chovat se tak, jak potřebujete, jak chcete umět. Abyste opravdu měli ze sebe radost. A to způsobem, který rychle zvládne každý. 

Jsme na sebe naštvaní, protože dovolíme některým lidem zasahovat do našeho života nad rámec toho, co je nám příjemné nebo, co jsme ochotni tolerovat, snášet. Určitým lidem neumíme nastavit hranice toho, do čeho by nám měli a neměli mluvit. Protože máme pochybnosti, jestli je to správné, smíme, můžeme atd. Z určitých lidí máme přehnaný respekt nebo strach. Jsme tak prostě naučeni. Velmi často se jedná o naše rodiče nebo naopak dospělé děti. Svou nejistotou jim k tomu dáváme důvod. Mají pocit, že to potřebujeme, že si jinak sami neporadíme, že svůj život jinak sami nezvládneme atd. Ale abyste to změnili a určití lidé se začali chovat, jak chcete, nepotřebujete sebevědomí. Nepotřebujete odvahu jim to říci, sílu se změnit. Nemusíte měnit chování jiných lidí. Jde to i jinak. Potřebujete se začít chovat tak, aby tito lidé měli pocit, že jejich pomoc v určitých konkrétních věcech nepotřebujete. Že to zvládnete sami. Poradíte si sami. Proto přestanou dělat to, co vám vadí. Tedy změní své chování.  

Máte představu, jak se chcete umět chovat? Naučím vás chovat se přesně tak, jak potřebujete nebo chcete. Chcete umět nastavit určité hranice chování někomu z rodiny? Třeba svým nedospělým dětem? Naučím vás, jak s nimi mluvit, jak se k nim chovat, abyste dosáhli toho, co chcete. Naučím vás to, co by pro vás mělo být přirozené a normální, ale není. Začnete si sami sebe více vážit. Budete mít ze sebe radost. 

Ať jsme mladí, ve středním nebo pokročilém věku, potřebujeme se umět určitým způsobem chovat. To, že se nedokážeme určitým způsobem chovat je příčinou, proč o sobě pochybujeme. Proč máme pocit, že nejsme tak dobří, jako ostatní, nejsme tak talentovaní. Proč nezvládneme, nedokážeme to, co ostatní. Máme pocit, že nejsme průbojní, důkladní, důslední, nemáme tak pevnou vůli a nedokážeme se prosadit, jako jiní. Vyčítáme si, že nejsme odvážní, že neustále něco odkládáme, jsme líní. Nejsme flexibilní a změnit něco ve svém životě nám dělá problém. Nedokážeme zůstat v klidu v určitých situacích, jako jiní lidé a chybí nám trpělivost. Máme pocit, že kdybychom měli určité vlastnosti a schopnosti, dosáhneme toho v životě mnohem více. Více se litujeme, než bojujeme. Lehce se vzdáváme. 

Jsme nesmělí, bázliví, uzavření, plaší. Nedokážeme mluvit s opačným pohlavím s cizími lidmi nebo s určitými konkrétními lidmi. A díky tomu o sobě pochybujeme. Naučte se chovat, jak neumíte. Jde to.

Jak se potřebujete umět chovat, abyste se na sebe začali dívat jinak. Jak se potřebujete nebo chcete umět chovat teď, aby jste konečně měli pocit, že nejste horší, než ostatní? Pomůžu vám s tím.